Divadlo

Review

VYHAZOVAČI

Jedinečná kabaretní podívaná s důkazem, že i testosteron vás donutí k smíchu.

Na tohle představení jdu do Divadla Radka Brzobohatého s kamarádkou – stejně středněvěkou, podobně životem obroušenou, v podobné situaci jakéhosi restartu. Chcem se smát, chcem se bavit, chcem vidět charismatický chlapy. Obě se těšíme, protože máme nadhled, a je nám jedno, co si kdo o tom myslí.

A dočkaly jsme se.  Pitoreskní přehlídka příběhů jednoho večera, jedné noci, a časného rána. Pestrá show odehrávající se vně i uvnitř jednoho nočního podniku.  A tak příjemný koktejl nadsázky a ironie… včetně sebeironie. To vše proloženo tanečními a hudebními kusy.  A čtyři muži – mistři převleků, ekvilibristé rolí – jakoby jim všechny padly na tělo… včetně těch 4 kamarádek slavících 20.narozeniny. Zvláště okouzlující byli v ženské roli nejvýrazněji oňadřený Ernesto Čekan, a pak jakási ošklivka bez inteligence i sexapealu v podání Petra Šudomy.  Při výstupu pubertálních rapujících týpků jsem jakožto matka puberťáka slzela smíchy… Mladí neohrožení muži toužící skoncovat s osamělostí byli rovněž tak podobní těm, které známe z vlastních životů.  A vyhazovači? Ti byli hořkosladcí, každý po uši ve svém osudu.

Hudební čísla měla dvojí podobu – estrádní kabaretní kousky, a pak takové šansonovité. Právě šanson o ženách středního věku mě dost zasáhl, dost nečekaně. Ta hořká pravdivost!  Jauva!  Asi aby té příliš odlehčené zábavičky nebylo příliš… tak teda ťafka, přesně mířená.  A vlastně to tak pěkně vyrovnala. A jestli to je režijní záměr, tak to klobouk dolů!

Nemohu opomenout pěvecké kvality všech čtyř zúčastněných,  za vypíchnutí ovšem stojí v tomto ohledu Přemysl Pálek.

A nevím, jestli to je v tomto divadle zvykem… ale dělo se to znovu. Ta hra herce s hercem, to špičkování, popichování, odbourávání, narážky, vtípky.  Nejvíce to „odnášel“ tentokrát Petr Vágner, a diváci v tom jeli s ním. A při jeho odbouráních řvali smíchy.

A to je právě ten život v divadle a divadlo v životě. To je to, co mě na tomhle divadle baví. To, jak si herci hrají. Jak žijí v divadle  a divadlem, jak je to na hony vzdáleno od prosté interpetace. A divák to prožívá s nimi, a je v tom s nimi. Ostatně všichni jsme někdy více jindy méně pitoreskními kabaretními umělci vlastních životů. A je fajn, když je ta podívaná co nejčastěji k smíchu.  Zajišťuje to dlouhověkost.