Akce

Top 11 songů od Pixies. Nalaďte se na jejich pražský koncert ve Foru Karlín

Kapela Pixies míří v srpnu do Prahy. Tady je seznam 11 nejlepších songů z jejich dosavadní tvorby.

Vstupenky

Jedna z nejvlivnějších kapel hudební historie, bez které by nevznikla tvorba Nirvany, Pearl Jam, Radiohead nebo třeba The Strokes, se vrací do pražského Fora Karlín! Už 10. srpna vystoupí Pixies tady v Praze po téměř dvou letech.

Koncertní setlist Pixies se vyznačuje tím, že vlastně neexistuje. Během koncertu pokaždé frontman kapely Black Francis vybírá z asi 90 skladeb ty, které se pro daný večer hodí nejvíc, a o kterých si myslí, že by si je fanoušci nejvíc užili. Sestavili jsme pro vás přehled jejich dosud nejlepších počinů, abyste se před koncertem dobře naladili!

11. ‘Where Is My Mind

(Surfer Rosa, 1988)

Ne, není to napsáno pozpátku. Pixies dokázali s Fight Clubem zázraky a Fight Club dokázal zázraky s Pixies, ale nejznámější hymna této kapely se zde jen tak tak proplížila na konec seznamu. Je to drsná balada dost velká na to, aby potopila mrakodrap – a stále je to nejlepší radio-friendly indie hit o potápění – ale je to mnohem lepší místo na začátek než na konec.

10. ‘U-Mass

(Trompe le Monde, 1991)

Nedoceněné album Trompe le Monde nám toho dalo hodně – ale nic nebylo uspokojivější než ultimátní anti-college rocková píseň. „U-Mass“ je dostatečně jednoduchá na to, aby ji mohl zahrát každý vysokoškolák, který zná čtyři akordy a umí křičet, a představuje punk ze staré školy v podání sarkastického hromotluka.

9. ‘Dig For Fire

(Bossanova, 1990)

Je možné, že inspirovali stovky dalších kapel, ale Pixies za to ostatním moc nedluží – tedy kromě Talking Heads. Kapela zde vytáhla bicí automat pro píseň, která začíná tak podobně jako „Once In A Lifetime“, že je to skoro parodie.

8. ‘Greens And Blues

(Indy Cindy, 2014)

„Velouria“ se sem málem dostala, ale ve srovnání s ní teď o něco lépe obstojí její dospělejší sourozenec. „Greens And Blues“, která je zarámovaná jako příběh podivného mimozemského návštěvníka, byla po léta pravidelným závěrem kapely. Původně byla napsána jako „lepší Gigantic“, ale místo toho z ní vyšla hořkosladká pohádka na dobrou noc.

7. ‘Here Comes Your Man

(Doolittle, 1989)

Tak moc popová, až je vlastně punková – krátká snaha Pixies dostat se do hitparád skončila dříve, než začala. Možná má nejhranější kytarové riffy od dob Buddyho Hollyho, ale jakékoli naděje na to, že by byli bráni vážně, byly zničeny, když kapela natočila video a odmítla v něm skutečně zpívat. Navíc celé to je o bezdomovcích, kteří násilně umírají při zemětřesení.

6. ‘Monkey Gone To Heaven

(Doolittle, 1989)

Tuhle skladbu jsme museli zařadit na šesté místo. Nejlepší část, kdy si můžete na koncertě Pixies zazpívat, je také ta nejabstraktnější – každý má pravděpodobně jen matnou představu o tom, že křičí text o satanské numerologii a ekonásilí. Cokoli se zde děje, je velké a hrozivé, se smyčci přidanými pro maximální filmový efekt a minimální logiku.

5. ‘Hey

(Doolittle, 1989)

Ďábel se znovu vrací v „Hey“ – spolu s bandou prostitutek, zraněných dětí a náboženských vyvrhelů – v barokní hrůze, která se plazí skrz ty nejhorší části Francisovy představivosti. Je to ale především Santiagova píseň, s falešnou kytarovou vsuvkou, pro kterou by člověk umřel – jako pomalu budované finále přestřelky ze spaghetti westernu.

4. ‘Caribou

(Come On Pilgrim, 1987)

Začátek jak se patří. První píseň z alba Come On Pilgrim vyzařuje tolik sebevědomí, že si dokonce troufne po 30 sekundách udělat pauzu, kdy do ticha doznívá jediný akord (podívejte se na nás, podívejte, co umíme, ještě jste nic neslyšeli…). Je zde vše, co dělá Pixies skvělými – hlasité-tiché-hlasité dílo plné křehkosti, hrozby, úzkosti a ironie. A taky sobi.

3. ‘Cactus

(Surfer Rosa, 1988)

Když Bowie udělá coververzi vaší písně, víte, že jste vytvořili něco výjimečného. nejživelnější podobě. Možná by se lépe hodil Springsteen – protože v prvních pár sekundách je téměř nemožné odlišit „Cactus“ od „Highway Patrolman“. Příběh má také nádech americany; je o muži sedícím ve vězení, který si přeje, aby mu jeho žena poslala něco, co stále nese její vůni. Francis samozřejmě jde ještě o několik temných a špinavých kroků dál, ale song „Cactus“ jsou Pixies v jejich nejzákladnější podobě.

2. ‘Gigantic

(Surfer Rosa, 1988)

Když je řeč o tmě a špíně… Pravděpodobně bude lepší, když zde nebudeme zabíhat do podrobností o příběhu, který se za tímhle songem skrývá. Nějakým způsobem se jí daří vyvážit sladkou melodii, nejžíznivější basovou linku v rocku a záchvěvy kytarové zpětné vazby, která se objeví jen tehdy, když je to naprosto nezbytné – to je píseň, která se rozpouští stejně jako kape. Možná nejvíce Pixies z celé tvorby Pixies, „Gigantic“ je větší než samotná kapela – monumentální kulturní mezník v historii alternativního rocku.

1. ‘Debaser

(Doolittle, 1989)

Ale pak je tu „Debaser“. Zatímco „Gigantic“ je poháněna opravdovými emocemi, „Debaser“ vrací úder čistým chaosem. Slavně napsaná jako óda na Buñuelův film Un Chien Andalou a slavně nepochopená zbytkem kapely („Nemám tušení, o čem zpívá,“ přiznal Santiago), je úvodní scéna alba Doolittle téměř lepší bez vysvětlení. Je to nesmyslnost napsaná velkými písmeny ve formě rozříznutých očí, bublinových riffů, drsných výkřiků – a v druhu syrové, podzemní energie, která stále nadchne každého, kdo vezme do ruky kytaru.