Album review: THIS MUSIC MAY CONTAIN HOPE

V pátek 27. března představila londýnská zpěvačka Raye světu své druhé studiové album THIS MUSIC MAY CONTAIN HOPE. Po monumentálním úspěchu předem vydané písně “WHERE IS MY HUSBAND!” se fanoušci a fanynky nemohli dočkat, až celé mistrovské dílo uslyší. Podívejte se s námi blíže na tento nevšední hudební počin.

RAYE, vlastním jménem Rachel Agatha Keen, je britská zpěvačka a skladatelka z Londýna, která si prošla cestou od popových spoluprací k výrazně osobní a nezávislé tvorbě. Po odchodu od Polydor Records na sebe výrazně upozornila debutovým albem My 21st Century Blues (2023), kterým potvrdila svůj silný autorský hlas i snahu měnit podmínky pro hudební tvůrce.

Deska THIS MUSIC MAY CONTAIN HOPE je rozdělená do čtyř koncepčních kapitol podle ročních období. Za doprovodu gospelových zpěváků, big bandu a Londýnského symfonického orchestru nás bere na cestu od zlomeného srdce až k vytoužené naději.

Podzim: dramatická a teatrální

Album otevírá ‚Intro: Girl Under The Grey Cloud.‘, kde naše hrdinka (čtěte Raye), posilněná sedmi negroni, ve 2:27 ráno v bouřlivé Paříži bloudí ulicemi. Zklamaná, že nikdo neocenil její vytrhané obočí, umělé řasy a rudé šaty, kráčí ke svému hotelu. Hlasová zpráva od babičky ji však vzápětí vrátí zpět do reality. V minutě a třinácti vteřinách zde popisuje realitu opilé holky srovnávající se s ostatními, a potřebu zaplnit trhlinu, která v jejím srdci vznikla. Upřímná barvitost, se kterou Raye svůj příběh vypráví, by z ní mohla udělat neobyčejnou spisovatelku.

Píseň ‚I Will Overcome.‘ působí jako epický soundtrack k bondovce. Je tajemný a neuvěřitelně dramatický. A v nás vyvolává pocit, že dokážeme úplně všechno na světě.

Sotva Raye nechá posluchače vydechnout, a už je tu ‚Beware.. South London Lover Boy.‘. Vžívá se zde do role dokumentaristky a popisuje „podivné stvoření“ z jižního Londýna a jeho charizmatické taktiky. Temnější začátek sice naznačuje pokračování napětí, skladba se však rychle překlopí do živého, moderně pojatého funku, který žene album vpřed s až nakažlivou energií.

‚The WhatsApp Shakespeare.‘ propojuje biblický motiv Evy a hada s moderní manipulací a představuje „vlka v rouše beránčím – v tomto případě v denimu“, který ji svádí poetickými zprávami. Skladba hravě přeskakuje mezi současným popem a starším swingem, a díky této proměnlivosti působí píseň jako chytrá, rytmicky neklidná výpověď o vztazích v moderní době.

Zima: naděje v nedohlednu

S příchodem zimy ve ‚Winter Woman.‘ přichází i zranitelnost. Raye zde využívá spousty nečekaných zvratů, zatímco zpívá o uchýlení se k „zoufalým potěšením“ a snaze uzavřít se před city. Mísení klasických prvků s hip-hopem dodává skladbě proměnlivost, díky níž vás bude pořád překvapovat.

‚Click Clack Symphony.‘ představuje pravděpodobně nejpřekvapivější spolupráci tohoto roku. Legendární filmový skladatel Hans Zimmer dodává skladbě magický, filmově laděný nádech. Raye, místo aby se propadala do chaosu drog a bezvýznamného sexu, volá svým kamarádkám, nanáší si svou nejlepší voděodolnou řasenku a nachází potřebnou emocionální oporu. Výsledkem je sebevědomá, energická skladba, která oslavuje sílu ženského přátelství.

Baladu ‚I Know You’re Hurting.‘ potřebuje v životě slyšet úplně každý. V písni vyniká zpěvaččin nepřekonatelný hlas, který postupně otevírá prostor pro naději a útěchu. Díky tomu se z ní stává skladba, jež nabízí pocit, že jste viděni a vyslyšeni.

Kapitolu uzavírá ‚Life Boat.‘, emotivní skladba, která působí jako tiché volání po naději. Ta je sice stále relativně daleko, ale díky taneční elektronice a houseovému beatu je cítit, že se k jejímu nalezení Raye spolu s posluchači pomalu, ale jistě blíží.

Jaro: heartbreak za heartbreakem

Tuto část energicky startuje jediná čistě jazzová skladba ‚I Hate The Way I Look Today.‘. Provází nás cestou od nenávisti k sebelásce, a nabádá posluchače, ať jsou k sobě vlídní a laskaví. Saxofonové sólo Graema Belvinse v nás vyvolává husí kůži a nechybí ani roztomilý britský moment, kdy zpěvačka vyzve všechny, aby si dali šálek čaje.

‚Goodbye Henry.‘ je příběh o zlomeném srdci, jehož protagonisty jsou Raye a muž s krycím jménem Henry. I přes pláč a hořkou chuť rozchodu mu přeje jen lásku a štěstí, zatímco ho vidí odjíždět ze svého života. Na písni spolupracuje s legendárním soulovým zpěvákem Alem Greenem, který je zde v roli přítele na telefonu. Umění, s jakým dokáže ze smutné písně udělat radostnou, je až neuvěřitelné.

Zpěvačka nás už v úvodu písně ‚Nightingale Lane.‘ upozorňuje, že jde o píseň líčící největší heartbreak, který kdy zažila. Navazuje tak nejen tématem, ale i nejspíše hlavní postavou na tu předchozí. Za nás jde o skladbu s bezpochyby nejlepším outrem v celém albu.

Ve funkově laděné ‚Skin & Bones.‘ Raye uvažuje nad tím, zda ženy vždy měly tak nízké standardy. Vypráví o situaci, se kterou se spousta žen dokáže ztotožnit – nalíčí se, učeše a dlouho vybírá oblečení – jen proto, aby její protějšek navrhl zůstat u ní v obýváku. Zoufale tak potvrzuje, že kůže, kosti, pár orgánů a žádný mozek je skutečně to, co mužům stačí ke štěstí.

Léto: příchod naděje

Závěrečnou kapitolu startuje hit ‚WHERE IS MY HUSBAND!‘, který má už teď na streamovacích platformách miliony přehrání. A my chápeme proč. Chytlavý, výstižný a energický song, v jehož závěru exceluje i zpěvaččina babička, promlouvá k nespočtu single žen (i mužů) po celém světě.

Emoční vyvrcholení přichází v písni ‚Fields.‘, na které se Raye podílela se svým dědečkem. Je to dojemný vzkaz o samotě a slibech, ze kterého budete mít (jako my) slzy v očích.

Nejtanečtější písní celého alba je ‚Joy.‘, v níž Raye doprovázejí její sestry Amma a Absolutely. Společně tak vytvořily píseň, ze které přímo srší energie a radost ze života.

‚Happier Times Ahead.‘ je pak naším horkým kandidátem na nejlepší song celého alba. Je dynamický, živý a plný naděje – ideální, když máte den pod psa. Připomíná nám, že život často bývá těžký a nefér, ale že máme jen jeden, a proto si ho musíme užívat naplno – lepší časy totiž vždy přijdou.

Zatímco na desce My 21st Century Blues trvalo závěrečné poděkování 30 sekund, tentokrát mu Raye ve ‚Fin.‘ věnovala přes 6 minut. Vypovídá to o její laskavé povaze – poděkovala skutečně každému, kdo jí na cestě k vydání alba pomáhal či podporoval. Také zde znovu promlouvá k posluchačům: “pokud jste nenašli naději, radím vám, abyste poslouchali znova.”

Raye nás bere na skutečně trnitou pouť jejími pocity a emocemi. V dramatickém úvodu alba nebylo po naději ani vidu, ale pokud jste doposlouchali do konce, je pravděpodobné, že jste si cestou uvědomili mnohem víc, než sama autorka zamýšlela.