Malý princ jako rockopera? To je divácká výzva!

Nečekaná spojení třetího druhu v holešovickém prostoru RockOpera Praha

Byla jsem zvědavá – Malý princ – příběh plný symboliky, křehkosti a až éterické lehkosti, a k tomu hardrockový nářez? Půjde to dohromady? Uvidíme.

Když do toho kapela poprvé řízla tak, že duněly sedačky, byla jsem zvědavá ještě víc. A náhle tam bylo to spojení velkého letce v podání Kamila Střihavky a Malého prince, jehož křehkost krásně vystihovala jeho představitelka Irina Andreeva. Ten kontrast byl neobyčejně působivý. A fungoval. A já začala přivykat tomu, že bude fungovat i ten kontrast ostrých kytarových riffů, vesmírné fantazie, a čistoty duše dítěte.

Jedním z kontrastů – a pro mě nejniternějším zážitkem – byl odlet Malého prince do vesmíru – to když hudba přestala být rocková, a byla spíše elektroambientní, a Malý princ ve skafandru stoupal po schodech do rakety. Podobně mě dostávaly vertikální projekce doplněné neuvěřitelnými pohybovými kreacemi Malého prince.

Naštěstí nešlo o formát opery, na jaký jsme klasicky zvyklí. Přiznávám, že zpívané dialogy mě u oper vlastně vadí. Rockopera je něco jiného. Šlo o scénické provedení písní, a v jednotlivých obrazech se nám odhalovaly fragmenty putování Malého prince, všech jeho rozčarování, osudu a proměně jeho Růže, i kouzla přátelství s divokou liškou. Kromě výborné muziky a hruď trhajících pěveckých výkonů (kde se to v té Růži a lišce bralo?) došlo i na zajímavé choreografie, které se neodehrávaly pouze na pódiu – v aréně – ale také v hledišti. Bylo to zkrátka nablízko – a to se k Malému princovi hodí, a to si také v divadle vždy nejvíc užiju.

Překvapivým bonbónkem byla akrobacie na šálách v podání Salvi Salvatore a Naty. Křehotinká růže se svaly a nervy jak špagáty – vida, zase kontrast!

Některé písně mají hitovou aspiraci. Jak jinak si vysvětlit, že mi i několik dní po představení rezonují v hlavě. Třeba Baobaby, Lidi,lidi, nebo Liška divoká.

Tady nejsem naposled. Přes počáteční nedůvěru jsem byla těmi kontrasty naprosto pohlcena.

A nejvíc mě dostala představitelka Malého prince – Irina Andreeva. Nevím, jak je to možné, a jak to dělá, ale měla jsem vážně pocit, že bych jejího Malého prince mohla schovat do dlaně (tak maličkého, křehkého) – před všemi vrtochy lidského pokolení, před nesmyslnou agresí, zoufalým počínáním zoufalců, schovat ho do dlaně, aby se tím nenakazil.